Proč by měl stát usilovat o to, aby byl do malých měst a obcí zaveden rychlý internet?
Pokud chce stát bránit vylidňování venkova, měl by vytvářet podmínky, aby tam lidé mohli bydlet a pracovat. Dnes je možné vykonávat spoustu zaměstnání přes internet, pracovat vzdáleně, aniž byste se museli přesouvat do velkých měst nebo jejich spádových oblastí. Ale k tomu potřebujete připojení s dostatečnou kapacitou. Rychlé datové připojení se dnes už stává součástí základní infrastruktury, do níž patří vodovod, elektřina, kanalizace, silnice… Když v obcích nebude, lidé tam nebudou chtít žít a vylidňování venkova bude pokračovat.
Jakým způsobem by měl stát budování vysokorychlostních sítí podporovat?
Zejména tím, že začne odstraňovat administrativní překážky, které budování sítí brání. Vyřídit územní rozhodnutí trvá 24 měsíců, dalším obrovským problémem jsou drahá věcná břemena. V případě, že chcete umístit kabel pod státní silnici nebo železnici nebo přejít povodí, vyměří vám státní firma, která tuto infrastrukturu spravuje, tak velké věcné břemeno, že se ta investice nemůže vyplatit. Stát by se s ŘSD, SŽDC a podobnými institucemi měl dohodnout, aby pro sítě elektronických komunikací dávaly věcná břemena v rozumné výši.
Mají smysl dotace do výstavby datových sítí?
Dotace musí být účelná a účelná je tam, kde se nevyplatí budovat infrastrukturu komerčně. Tedy v oblastech s malou hustotou obyvatel, kde příjmy z internetových služeb nemohou pokrýt náklady na vybudování sítě.
Podle údajů, které shromáždil Český telekomunikační úřad, se v současné době v takzvaných bílých zónách, v nichž není ekonomicky efektivní budovat sítě s kapacitou nad 30 Mb/s, nachází 87 tisíc adresných míst. Tam podle pravidel EU mohou mířit dotace. Pro příští programové období po roce 2021 se však hodnoticí kritérium zvedne na 100 Mb/s, takže bílé plochy na mapě se zvětší a s tím vzroste i počet domácností, pro které bude možné dotovat zavedení přípojky.
Velký problém je ale jinde. Kromě přivedení internetu z nějakého centrálního přípojného bodu v obci do jednotlivých domácností potřebujeme také spojit tu obec s páteřní infrastrukturou nacházející se ve spádovém městě, okresním či krajském městě. A dnes nemáme přehled, jaká tato spojení jsou, jakou mají kapacitu, kolik jich je, kdo je vlastní a provozuje. Stát netuší, kde takové malé páteřní magistrály do obcí jsou a kde chybí. o je potřeba zmapovat, aby pak stát mohl směřovat dotace i do těchto spojnic páteřní sítě s uzlovými body v obcích.
Co tomu brání?
Legislativa. Stát nemůže získávat údaje od firem, které sice vlastní datovou infrastrukturu, ale podnikají v jiném oboru. Typicky třeba energetické společnosti, správci železnic a podobně. Jejich sítě pro komerční účely pronajímají většinou jiné subjekty, které si informace z konkurenčních důvodů chrání. Je proto třeba upravit zákon o elektronických komunikacích, aby bylo možné zmapovat skutečný stav a nastavit rozumný dotační systém, který nebude narušovat tržní prostředí, ale umožní zvýšení přenosové kapacity tam, kde se to jenom na komerční bázi nevyplatí.
Nedávno byla vyhlášena druhá výzva v OP PIK na budování vysokorychlostních sítí. Do loňské první výzvy se kvůli nevýhodným podmínkám téměř nikdo nepřihlásil. Má ta současná výzva větší šanci na úspěch? Odpovídají její pravidla více potřebám trhu?
Při přípravě druhé výzvy už Ministerstvo průmyslu a obchodu více zohlednilo názory a požadavky z praxe. Podmínky jsou tedy příznivější, ale stále je tam několik bariér, které snižují atraktivitu tohoto dotačního programu pro příjemce. A také už je dost málo času do konce programového období, do kdy je třeba vše postavit a vyčerpat peníze. Žádné rozsáhlé projekty tedy asi díky této výzvě nevzniknou, půjde spíš o menší lokální akce.
Jaké bariéry v dotační výzvě vidíte?
Ministerstvo i v případě připojení odlehlých oblastí vyžaduje použití takových technologií, za něž je třeba platit státu licenční poplatky. Pokud ale připojíme jen několik desítek uživatelů, příjmy od nich tuto licenci nemohou zaplatit. Přitom existují i dostatečně výkonné technologie, za něž se žádná licence neplatí, jejich nasazení ale pravidla dotace neumožňují. Takže osady o několika domech někde v horách nebo v podhůří asi zůstanou nepokryté.
Jednáte s ministerstvem o nastavení podmínek pro příští programové období?
Základní pravidla musí stanovit Evropská unie, s níž za Česko jedná Ministerstvo pro místní rozvoj. Teprve potom se budou upřesňovat pravidla jednotlivých programů na ministerstvech, která je budou vyhlašovat. Už dnes ale v pracovní skupině na Ministerstvu průmyslu a obchodu tvoříme národní plán pro podporu výstavby gigabitových sítí. Snažíme se také pomoci s přípravou legislativních změn, aby mohlo být provedeno mapování přípojných sítí, o kterém jsem mluvil v odpovědi na jednu z předchozích otázek. To je velmi důležitý krok, který je potřeba učinit, aby prostředky v příštím programovém období mohly být využity účelně.
Jaká je v budování datových sítí úloha krajů?
Kraje by měly hrát především koordinační roli. Jednak by měly dostatečně včas předem poskytovat informace o tom, kde budou samy realizovat stavby, ke kterým by bylo možné připoložit optický kabel, jednak by takovou databázi mohly vést i pro investiční akce obcí na svém území.
Operátoři by tak měli přehled o tom, co se chystá, a mohli by se rozhodnout, zda se jim vyplatí k některému z projektů připojit a využít ho pro vedení své infrastruktury. Byla by to nejlevnější a nejrychlejší cesta, jak stavět vysokorychlostní sítě.
Jak vidíte „souboj“ bezdrátových přenosových technologií a optického kabelu?
V současnosti je až 80 procent mobilních i fixních sítí propojeno radiovými technologiemi. Myslím, že ještě v dekádě po roce 2020 nám tyto technologie budou stačit, ale máme-li ke koncovým uživatelům do domácností dostat rychlost v řádech Gb/s, pak stačit nebudou. Už dnes je proto třeba investovat do dostatečně hustých a dimenzovaných páteřních optických sítí, abychom se připravili na situaci, která nastane v druhé půlce příštího desetiletí. Výstavba optických sítí je dlouhodobá záležitost a neměli bychom ji podceňovat.
Je vhodné, aby optické sítě na svých územích budovaly samy obce?
Je to určitě jedna z možností. Další je nabídka operátorovi, aby si položil vlastní infrastrukturu do výkopu, když obec buduje třeba kanalizaci nebo veřejné osvětlení. Operátor se v takovém případě podílí částečně na investici, takže je to pro obě strany výhodné.
Pokud obec vlastní internetovou síť, obvykle ji sama neprovozuje, ale pronajímá ji komerčním operátorům, kteří za to obci platí. Podmínky se dají nastavit tak, aby to bylo transparentní a ceny pro operátory i koncové uživatele únosné. Nicméně provoz datových sítí a jejich údržba, to je složitá technická disciplína.
Kam se mohou představitelé obcí obrátit, když potřebují poradit ohledně datových sítí?
Třeba na náš Výbor. Už nyní jsme v kontaktu se Sdružením místních samospráv nebo Svazem měst a obcí a jejich prostřednictvím odpovídáme na dotazy, zajišťujeme konzultace a poradenství a pomáháme obcím jednat s operátory. Samotného mě překvapilo, jak velký je ze strany obcí o toto téma zájem.
V této souvislosti bych také chtěl pozvat zástupce obcí na konferenci ISP Municipality, na které se budou probírat aktuální otázky spojené s výstavbou vysokorychlostních internetových sítí v obcích a městech. Představí se úspěšné příklady dobré praxe, možnosti koordinace staveb mezi obcemi a operátory, legislativní rámec, dotační programy a další související témata. Konference se koná 16. dubna v Brně a podrobné informace a přihlášky zájemci najdou na www.isp-konference.cz/isp-municipality.